Fandom: originální
Adam a Eva žili z počátku v Ráji poklidně. Nicméně již brzy začal Evino čelo klížit mrak starostí a Adam jí, navzdory vší snaze, nedokázal pomoci. Poklekla tedy jednoho krásného dne Eva u jabloně pyšnící se výškou a růžolícími květy a promluvila k Bohu.
"Můj Bože," začala,
"i za Adama ti chci poděkovat za krásu, kterou jsi nás obklopil a za to, že nám dovoluješ pít z křišťálově čisté vody a jíst plody stvořené tvou rukou. Nicméně, i přes všechnu tvou laskavou péči, mé srdce strádá. Dovol mi--"
Vím, co tě trápí, Evo. Ozval se Bohův hlas. Dostojím tvému přání, ale poneseš krutou daň. Jsi ochotna ji podstoupit?
"Ano, můj Bože," vydechla Eva s úctou.
Budiž. Stvořím mladíka krásnějšího nežli okvětní lístky jabloně vedle tebe, jehož srdce bude plát pro Adama. Ale budeš trpět, Evo. Tvé dcery budou neváženy po dlouhá pokolení, muži je odstrčí a budou jim chtít vládnout. O tobě se budou vykládat báje, ale ne o tvé kráse a moudrosti, nýbrž o tvém provinění. Bude se tradovat, že jsi neodolala sladkému jablku ze stromu vedle tebe a byla jsi poskvrněna. Jsi připravena to vše snést?
Eva přikývla.
Staniž se. Ale neobávej se, Evo, jednoho dne bude tvůj hřích vymazán. Tvé dcery, navzdory své kráse, moudrosti a odvaze, budou pomíjeny po staletí, ale jednoho dne se několik z nich vzchopí a začne měnit svět, nicméně nikoliv zbraní, jak tomu bude konati muž, ale svým citem pro krásu a spravedlnost. Rozsejí po celém světě lásku, která bude vždy ukryta hluboko v jejich srdcích.
"Děkuji ti, můj Bože," zvedla Eva ruce k nebesům. "Ale bude na ony mé dcery pamatováno? Dochovají se jejich jména navěky?"
Bude na ně pamatováno navždy, Evo. Ozval se Bohův laskavý hlas. Navždy budou jejich dcery a synové vyslovovat jejich jména s úctou. A to jest - Slashařky!
