Kapitola 1. - Úvodní kapitola nové povídky. Doufám, že se vám bude líbit, ale prosím vás o shovívavost, neboť jsem ji psala dnes večer :-) Děkuji.
Harry stanul ve vchodu vedoucím do Brumbálovy pracovny a překvapeně se rozhlédl. Zdálo se mu, že vypadala jinak, když ji viděl naposled. Tenkrát ale také skrz mírně zaprášená okna nedopadalo na věci sluneční světlo a Harryho nálada byla pochmurná, stejně jako vše okolo. Naposledy ji viděl v noci, kdy Brumbál zemřel.
"Je tu hodně věcí, že?" obrátil se na svého společníka. Severus Snape povytáhl obočí a pak klasicky odměřeně pronesl: "Vskutku."
"Hm..." Harry ho zamyšleně sledoval a mimoděk si promnul jizvu, která ho již dlouho nepálila. Od té doby, co byl Voldemort poražen a zemřel, se neozvala.
"Bude dlouho trvat, než vše probereme," podotkl, přešel k nejbližší vitríně a přejel rukou po špinavém skl
.
"Vskutku," odpověděl znovu Snape, jehož pohled nyní směřoval na obrazy bývalých ředitelů Bradavic na zdi. Harry se na ně také podíval, a jako vždy mu poskočilo srdce, když v nejnovějším obrazu spatřil Brumbála, který se na něj spokojeně usmíval a vypadal jako člověk, jehož nic netrápí.
"Pane řediteli," přešel k obrazu, "tak jsme přišli, jak...jak jste chtěl."
Brumbálovy laskavé modré oči se na něj upřely. "Já vím, Harry," promluvil a mile se usmál, "a jsem ti za to vděčný. Doufám, že jsi spokojený."
"Ano," zaváhal Harry, "ale Ron...a Hermiona..." zasekl se.
Brumbál na něj nyní shlížel s podivně vědoucím pohledem. "Všechny rány jednou přebolí, chlapče," řekl po chvíli zamyšlení, "ať už je jich sebevíc. A krom toho, tví přátelé budou žít tak dlouho, dokud na ně budeš vzpomínat."
"Děkuji," zašeptal Harry, oplatil Brumbálovi melancholicky úsměv a odvrátil se od portrétu.
Severus Snape dosud stál u vchodu a hleděl na Pottera, jak rozmlouvá s Albusem Brumbálem. Zaslechl i tón hořkosti, který se ozval v Harryho hlase, když se zmínil o svých přátelích, kteří položili životy v poslední bitvě. Severus na okamžik potřásl hlavou. Harry to sice nevěděl, ale toto gesto u něj znamenalo jistý zmatek.
Nikdy by nevěřil, že tu jednou bude s Potterem stát a nebudou vzájemně na adresu toho druhého pronášet ironické poznámky. Nebo spíš pouze Severus, neboť Potter v této nadmíru zábavné aktivitě velmi zaostával.
Po Brumbálově smrti se Severus stal ředitelem Bradavic, ale sám věděl, že je to spíše naoko. Tvářil se, jako že spolupracuje s Voldemortem, kterému také dodával leckdy značně upravené informace, ale ve skutečnosti byl celou dobu na straně Fénixova řádu. Přesto ho po válce odsoudili do polorozpadlého Azkabanu, kde si pobyl několik týdnů, dokud se při opravě hradu nenašla Brumbálova poslední vůle, v níž byly všechny události ohledně jeho smrti vysvětleny a ministerstvo kouzel ho na jejím základě nezprostilo všech obvinění.
A nyní zde stál po boku mladého Pottera, kterému Albus Brumbál odkázal všechen svůj majetek.
"Pane profesore?" Potter k němu nesměle přistoupil a přerušil tak jeho tok myšlenek.
"Kolikrát vám mám říkat, Pottere," zavrčel Severus, když se vzpamatoval, "že vás již neučím a tak mi nemusíte říkat profesore." Harry se omluvně pousmál.
"Promiňte...Severusi," vydoloval ze sebe jeho jméno obtížně, "ale je to prostě...zvyk a bude mi chvíli trvat, než se ho zbavím."
"Jistě, to jste celý vy, Pottere," zaznělo ze Snapeových úst. Harry ho s jistou dávkou pobavení pozoroval.
"Víte, nad čím jsem přemýšlel?"
"Vy přemýšlíte, Pottere?" Severus si ho udiveně prohlédl. "Nechtějte mě rozesmát."
Harry nereagoval na jeho narážku, již ho dobře znal a věděl, že se různých vtipů na jeho osobu asi nikdy nezdá.
"Přemýšlel jsem," řekl a ignoroval Snapeův úšklebek, "jak je to vše zvláštní."
"Pokračujte," vybídl ho Snape.
"Víte..." Harry očividně zrozpačitěl a očima hledal u Snapea oporu, ale ten mu ji nehodlal poskytnout a jen na něj hleděl, "přijde mi zvláštní, že tady stojíme, po tom všem, co se stalo...a spolu."
Severus zpozorněl. Přesně tak to také cítil, ale za nic na světě by to Potterovi nepřiznal.
"Rozumíte mi?" zeptal se Harry a pátravě hleděl do Snapeových černých očí. Ten po chvíli prohlásil:
"Formulace vaší myšlenky byla bezpochyby velmi nepřesná, ale jsem si jist, že jsem jí dostatečně porozuměl."
Harry se usmál. "To jsem rád."
Severus povytáhl obočí. "Když jsme se tedy vzájemně ujistili, že si rozumíme," zeptal se lehce ironicky, "můžeme začít s prací?"
"Ach, jistě," řekl mírně zklamaně Harry a odvrátil se od Snapea. "Problém ale je, že jaksi nevím, kde začít."
"Co takhle od začátku?" navrhl Snape.
"Výborný nápad, Severusi," řekl Harry s ironickým důrazem na jeho jméno a vytáhl hůlku. Poněvadž se otočil, ani si nevšiml Snapeova pobaveného výrazu a pustil se do čištění skla.